Pavel Keřkovský

Potřebujeme herdu do zad

SOS – „zachraňte naše duše“ se volalo vždycky, když šlo o život. A ono také jde o život, když se mluví o duši, alespoň tak tomu často bývalo, pokud se duší nezačalo označovat „něco“ uvnitř člověka, co bylo považováno za nesmrtelné, sídlo rozumu, spojnici k věčnosti a věčným pravdám. Tělo se s tím mohlo hádat a vymlouvat se, že ono by to nedělalo, kdyby duše jen trochu chtěla.

Svatí v české reformaci

Hledáme-li dnes základní rysy českobratrské spirituality, pak nás jistě netrápí vztah ke svatým. Přesto není zbytečné přečíst si knihu Oty Halamy „Otázka svatých v české reformaci“, kterou v edici Pontes Pragenses vydalo nakladatelství LubošMarek v Brně 2002. Můžeme zjistit, jak naši předchůdci ve víře pojímali spiritualitu. Co pro ně bylo nosné a co považovali za zbytečnou přítěž.

Kázání Petra Pazdery Payna

potvrzují velmi starou a pozapomenutou evropskou tradici, že kázání nepatří jen do svátostného prostoru kostela, že k jeho bytostnému znaku náleží vykročení z liturgického prostoru. Ježíš konečně také v synagogách kázal jen občas. Podobně valdenští kazatelé a kazatelky kázali v lesích a selských dvorcích, Husova Postila byla přepisována a čtena i mimo svátostný prostor.

Tři povodňové písně

Nepřetržité televizní zpravodajství ze zatopených oblastí nám nabídlo bezpočet svědectví o tragédiích většího či menšího rozsahu. Některé záběry ohromují a fascinují, jiné se stávají znamením, jako např. pohled na vchod do metra na Palmovce naplněný až po okraj vodou. Obyvatelé Libně, z nichž mnozí byli evakuováni, na něj jistě dlouho nezapomenou. Schody a zábradlí zmizely pod vodou.