V SIRÉM VZDUCHU tažné cesty –
kde asi je jih?
Chvění v drátech nade městy…
Záškub v kolejích…
Tak mě sirým světem štvaly
po té kovové
verstě daleké – dvě dáli.
(Odpusť, domove!)
Celý život rozbily mi.
Než se doploužil,
v siré tmě do siré zimy
tryská ze dvou žil.
DVĚ SLUNCE stydnou – Bože, o pomoc prosíme! –
jedno – tam v nebi, a druhé – v hrudi mé.
Jak jen ta slunce, jež i já měním v led,
jak mi ta slunce dávala zešílet!
A obě stydnou – není nám pomoci! –
a první vystydne, co je víc horoucí.
5. října 1915
JÁ – BÍLÁ STRÁNKA pro písmo tvé jsem.
Bílá stránka, nepopsaná zatím.
Vše tvé přijmu. Cokoli dej sem –
dobré uchovám a stokrát vrátím.
Jsem černozem a tys můj slunce svit,
déšť, co padá na žito i na pýr.
Pán můj, Pánbůh – a vždycky budeš, viď?;
a já jsem – černá zem a bílý papír.
10. července 1918