Jan Škrob

Konformita je nebezpečná

Americký výtvarník Arturo Vega v sedmdesátých letech vystavil sérii hákových křížů ve fluorescenčních barvách. Na vlnu pobouření, která následovala, reagoval tvrzením, že skuteční nacisté jsou ti, kdo proti jeho obrazům rozčileně protestují. Je to problematický výrok, ale jsem přesvědčen o tom, že se za ním skrývá důležitá myšlenka.

O náboženské svobodě

Svoboda vyznání patří mezi základní lidská práva. Zaručuje, že žádný člověk nemá být diskriminován, vězněn nebo dokonce krácen na životě pro své náboženské přesvědčení. Různé interpretace této skutečnosti ovšem mohou paradoxně směřovat proti skutečně svobodné společnosti.

A jaké zase křesťanské hodnoty?

Není úplně zvykem, že bychom na stránkách Protestanta hodnotili redakce jiných periodik nebo dokonce konkrétní autory. Jsou ovšem situace, kdy je třeba udělat výjimku. Jiří X. Doležal, který je už od devadesátých let přední osobností časopisu Reflex, se v poslední době pouští na tak tenký led, že to nelze nechat bez povšimnutí.

Hrůznost absolutní jednoty

Už je to docela dlouho, co bylo vydáno prohlášení křesťanů proti zákonu o navracení církevního majetku. Stručně a přibližně shrnovalo základní argumenty a samozřejmě mělo své chyby. Podrážděná reakce Katolického týdeníku nicméně jako hlavní výtku formulovala to, že prohlášení svou povahou nabourává pracně vybudovanou jednotu.

Střídání stráží na Pražském hradě

Na první pohled by se někomu mohlo zdát, že Václav Klaus a Miloš Zeman jsou co do politického přesvědčení velmi rozdílní. Klaus se považuje za zosobnění autenticky pravicové politiky a všechno, co se mu nelíbí, označuje za levicové (včetně snowboardu a minerální vody bez bublinek). Zeman naopak zdůrazňuje svoji levicovost.

Objevovat život a být kreativní

rozhovor s Teresou Forcades

Českem obchází strašidlo

Českem obchází strašidlo. Strašidlo komunismu. Tak by se dala parafrázovat úvodní věta Komunistického manifestu. Je komunistická nálepka jen prostěradlem, za kterým se skrývá neškodná atrapa, nebo skutečným zloduchem, který má moc přičarovat prokletí na celé království?

Libor Michálek jako příznak zoufalství

Libor Michálek je člověk, kterému se bezpochyby podařila jedna skvělá věc. V konkrétním případě upozornil na korupčnictví a vzepřel se tak obecným zvyklostem v daném prostředí. Je otázkou, nakolik to lze vnímat jako vyloženě hrdinský čin, ale nějaký ten potlesk si za to pan Michálek zaslouží.

Cikáni a komančové

V únoru tohoto roku se na serveru Parlamentní listy objevila zpráva o tom, že na zakládající schůzi Evropské romské strany nedorazil pokladník, který zpronevěřil vybrané peníze a zmizel. Nebylo nijak těžké zjistit, že o subjektu s názvem Evropská romská strana jinak není nikde ani zmínka.

Blíž než tvůj vlastní dech

Nad novým albem kapely Woven Hand

Kapela Woven Hand z amerického Denveru je pozoruhodným fenoménem a svého druhu téměř legendou. Otevřeně a přímočaře křesťanských kapel, které by současně byly zajímavé a podnětné z čistě uměleckého hlediska, mnoho není. Je smutnou pravdou, že tam, kde se umělec pokouší otevřeně hovořit o své lásce k Bohu, příliš často sklouzává do bezzubých klišé, kýčovitosti a dojem z takové hudby je v lepším případě rozpačitý. Woven Hand naproti tomu už nějakých deset let přicházejí z tvorbou originální a autenticky působivou, a to z hlediska hudebního i textového. I díky tomu se těší značné mezinárodní popularitě nejen mezi křesťany, ale také v sekulárních kruzích. A není nepravděpodobné, že jde o jednu z nejvýznamnějších alternativních kapel současnosti. Album The Laughing Stalk, které vyšlo přibližně před měsícem, považuji za vhodnou příležitost k prozkoumání jejích specifik.

Kdo je kardinál Duka?

Na textu o španělské inkvisici, který sepsal Dominik Duka a který je k přečtení v internetové knihovně Národního sjednocení, jsou zajímavé dvě věci.

Antiklerikalismus zraněných

Poměrně často se – jako pravděpodobně každý – setkávám s lidmi, kteří se k náboženství vůbec a křesťanství zvláště staví buď s velkou nedůvěrou nebo vyloženě odmítavě. Příčiny jsou samozřejmě různé. Patří k nim positivistická klišé o tom, že věřit v Boha je špatné, protože to není racionální.

Jako křesťan na Prague Pride

V loňském roce jsem vyvolal poměrně výraznou vlnu emocí článkem, v němž jsem se stavěl proti homofobním postojům, jež různí lidé, kteří se zaštiťovali a zaštiťují křesťanstvím, ventilovali v souvislosti s průvodem Prague Pride. Letos jsem se rozhodl zajít ještě o krok dále. Mou motivací přitom není snaha někoho provokovat.

dlaně strachu

povídej mi o vlkodlakovi
co žije ve skříni mezi tvými šaty
povídej mi jak ve tvém
pokojíku kvílí meluzína

nebojíš se tmy ale bytostí které z ní vystupují
jako je zlý čaroděj s obličejem černého kocoura
nebojíš se výšek ale dlouhých pádů do neznáma
co když ráno z protějšího okna upír do slunce zamžourá

PROSCRIPTA příloha Protestanta č. 9/2009

Nebojíš se tmy (básně z roku 2008)

valkýra


pijeme slzy máme se rádi
zrcadlo nebe nás k tanci svádí
zapadá slunce má barvu rudou
teď všechny touhy krásnější budou


Kdo tu koho pobuřuje?

O případu ruské punkové kapely Pussy Riot, jejíž členky byly na základě demonstrativního vystoupení v katedrále Krista Spasitele v Moskvě vsazeny do vězení, se u nás v současné době hovoří a píše poměrně dost.

Víc než konstruktivní žehrání

Padne? Nepadne? Možná už padla. Možná nepadne nikdy a my budeme ještě dvacet let pozorovat zvláštní převalování, které se před našima očima odehrává teď. Vzhledem k momentální situaci by se snad ani nebylo čemu divit. Už od samého vzniku současné vlády můžeme sledovat dvě roviny její činorodosti a činění.

Přízrak falešné nutnosti

V čem se dnes můžeme poučit od J. L. Hromádky 

Pražské pašije

místo zvané getsemane

opřená o okno seděla
se zkříženýma nohama na parapetu
v zádech pohyby popůlnočních
vršovic a do ticha zašeptala větu

má duše je smutná až k smrti
zůstaňte tady jenže v místnosti byly už
jen prázdné talíře tácy a
lahve a doprostřed stolu zabodnutý nůž

Biblická a nebiblická politika?

V čem tkví křesťanskost amerických republikánů?

Syndikovat obsah