Ještě k historii Svazu českobratrského evangelického duchovenstva
(Protestant 3/2018)
Rozhodnutí ministerstva vnitra ČSR z 16. července 1974 o rozpuštění SČED vydal jeho civilně správní úsek Praha 1 s podpisem vedoucího odboru Dr Jířího Kepáka.
(Protestant 3/2018)
Rozhodnutí ministerstva vnitra ČSR z 16. července 1974 o rozpuštění SČED vydal jeho civilně správní úsek Praha 1 s podpisem vedoucího odboru Dr Jířího Kepáka.
Bylo to v létě roku 1952, kdy probíhala čtrnáctidenní evangelická lesní brigáda v Jeseníkách ve vesnici Jozefová, jejíž němečtí obyvatelé byli po válce odsunuti. Jozefová ležela v kopcích nad polesím Františkov nedaleko městečka Branná severně od Hanušovic.
Historička Dr. Milena Šimsová v této knize (Eman 2005) předkládá výsledek své dlouholeté badatelské práce o zápasech a obětech Akademické Ymky 1938–1945, o domácím odboji v době druhé světové války.
Literární příloha tentokrát nabízí dvě recenze. Přílohu jsme jim vyhradili proto, že zejména první svým rozsahem a záběrem překračuje obvyklý formát článků v Protestantu. Nezávislý a kritický přístup autorů snad vyvrátí i podezření, že na následujících stranách EMAN pouze propaguje svou produkci.
Ano, bohoslovec, farář byl popraven na šibenici v koncentračním táboře Flossenbürg kousek na západ od našich hranic. Bylo to 9. dubna 1945, měsíc před koncem války, a byla to Hitlerova pomsta těm, kdo připravovali spiklenecké povstání proti němu anebo aspoň o přípravě věděli.
To je název výstavy s dodatkem Co zůstalo?, která má podtitul Místa nacistické nucené práce v České republice. Na osmnácti panelech představuje osmnáct míst, kde nacisté za války, v době Protektorátu zřídili tábory, ve kterých pracovali zatčení lidé, Češi, Romové, Židé, ale také zajatí vojáci, muži a ženy.
Ve své knížce Tři žíně (2009) – což je rozhovor se snachou Janou a vnukem Štěpánem – píše Alexandr Kliment s vděčností a uznáním o brigádě na šumavské Kvildě v roce 1948, kterou uspořádala Akademická Ymka.
V článku o nové synagoze v Liberci (Protestant 3/01) vypadla v 5. řádku věta: „Stojí na místě, kde do oné noci stála stará synagoga.“ Článek E. Weitzenové je z roku 1996. Ještě dodávám, že u zmíněných kamenů z původní synagogy stojí vitrína s ručně psanou Tórou z 2. poloviny 19. století, která pochází rovněž ze staré synagogy.
Ve čtvrtek 9. listopadu 2000 při šedesátém druhém výročí Křišťálové noci, v níž nacisté v Německu, ale i v zabraném českém pohraničí v roce 1938 vypalovali synagogy, byla v Liberci slavnostně otevřena nová synagoga. Má trojúhelníkový tvar jednoho cípu Davidovy hvězdy a architektonicky zasahuje do nově vybudované Euroregionální knihovny, která byla otevřena týž den.
(teze)
Evangelické (protestantské) myšlení orientované na bibli začne u Boží moci a teprve potom uvažuje o moci člověka.