Jáchym Gondáš

Film, který klame tělem

Jakákoli životní situace nabízí široké spektrum interpretačních možností. To, jestli nějakou událost ve svém životě vyhodnocujeme jako šťastnou, tragickou či například docela fádní, je ve velké míře závislé na našem rozhodnutí – na úhlu našeho pohledu.

Syndrom neumytého nádobí…

V úterý 30. června byl vyklizen poslední fungující squat v Čechách – holešovická vila Milada. Podle informací, které přinášela o této události média, se zdá, že nejvíce pozornosti si zasluhuje ministr Michael Kocáb, který přislíbil squatterům zřízení náhradního ubytování.

Kázání Jáchyma Gondáše

Text: Jan 17,16–18

J 17,16–18

Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.

Třeba to nebude za prvním rohem …

Rozhovor s Janem Němcem, undergroundovým aktivistou, mluvčím squatterského kolektivu Milada.

Sekularizace západní Evropy v 19. století

Pojem sekularizace (podobně jako komunismus, postmoderna…) bývá v mnoha článcích a rozhovorech nadužíván a zneužíván jako jakýsi univerzální interpretační klíč k aktuální situaci křesťanských církví ve společnosti.

Prázdnota čistoty PKP 5/2009: Překladové varianty Přísloví 14,4

Aktuální (a také hojně diskutovaný) překlad Bible, který Alexandr Flek a jeho spolupracovníci ověnčili dovětkem „překlad 21. století“, je podle autorského týmu nesen snahou předložit čtenáři „nadčasové poselství Bible v současné, čtivé češtině.“ Záměr je to jistě chvályhodný a rozměr odvedené práce nepochybně značný.

Odcházení v Arše

Situace uvedení poslední divadelní hry Václava Havla byla v mnoha ohledech nestandardní. Autor, nesený a definovaný svou politickou minulostí, natolik strhával hned od počátku pozornost médií, že se zmínky o připravované hře objevovaly i v periodikách, která trvale divadlu nevěnují žádnou pozornost.

Inaugurace temného rytíře

Nebývá zvykem, aby se na stránkách Protestanta objevovaly recenze na hollywoodské akční filmy. Někdy ale drobné vykročení nezvyklým směrem nemusí být na závadu. Dvojnásob to platí pro doposud čerstvý kasovní trhák, film režiséra Christophera Nolana, který běží v českých kinech pod názvem Temný rytíř. Mnoha náročnějším divákům pravděpodobně tento film unikne.

Phowa Josky Vensona

Tibetští buddhisté již po staletí praktikují meditační techniku, která nese jméno phowa. Tato meditace je jakousi přípravou na smrt – procvičováním vědomého umírání, při kterém praktikující přenáší své vědomí do prostoru nad vlastní hlavou, kde se identifikuje s Buddhou Amitábhou.

Vějíř a herbář Milana Balabána

Balabán a ženy, to se rýmuje. Už mnohokrát se osvědčilo, že Milan Balabán byl obdarován vzácným a nečastým darem. V tématech, kterým se jiní autoři buď vyhýbají, nebo se jich zmocňují s alibistickou opatrností a chudokrevností, jeho texty svítí svěžestí, sálá z nich rošťácká radost z nekorektnosti, jsou v plném slova smyslu šťavnaté a vzrušující.

Hutně a chutně 3/2010

Výběr z družstevního týdeníku Kulturní noviny: „Zatímco minulý režim dospěl ve jménu spravedlnosti pouze k rovnostářství, ten dnešní se ve jménu svobody dopracoval jenom ke glorifikaci egoismu. Sice se nám to sofistikovaně balí do liberálních řečí, ale v praxi jsme absolvovali úpadek demokracie na pouhé právo silnějšího… Nikdo nám za nás nezařídí demokracii.

Kočka leze dírou, apoštol oknem…

Denominační křesťanství je mrtvé. Tradiční církevní útvary, jejichž věroučné důrazy se formovaly v zápasech uplynulých staletí, se v současnosti staly jen prázdnou slupkou bez jakéhokoli užitku. Nastává čas k jejich překonání, čas rozorat meze a konečně tak dosáhnout pravé a ničím nenarušené jednoty.

Hutně a chutně 7/2010

„Ve vídeňském metru reproduktory před časem vyzývaly cestující, aby žebrákům nic nedávali. Úředně doporučené nemilosrdenství. A v důsledku zákona teď klečící či stojící postavy s papírovými poháry zmizely z centra Vídně úplně. Je tu sezona, přicházejí turisti, žebráci jsou pryč…

Bude v Poděbradech scházet

Několik přátel Milana Paumera v posledních týdnech jeho života navštěvovalo v nemocnici a jeden z nich ho vyfotografoval těsně před operací, po níž se neuzdravil. Zemřel 22. července. Rozloučení se konalo 4. srpna v Poděbradech, kde se usadil po návratu z USA v roce 2001 a také tam chodil do českobratrského sboru.

Rozhřešení

…Je to stále ještě on, a přece to už není on. Jeho obraz vybledl, pozbyl jasných obrysů jako snímek na fotografické desce dvakrát exponované. Jeho hlas zní jako popel… Jeho rty jsou jako křídová kresba z tabule, jeho ústa se zvětšila, zuby v nich svítí, jako by byly z vápna. Maso roztává, čelo se silněji klene, lícní kosti vyčnívají. Kostra se propracovává ven.

Máme třeba pokání?

V Protestantu 7/2010 jsme spolu s krátkými komentáři otiskli kázání Marka Zikmunda, jež zaznělo na pohřbu Milana Paumera. Dnes přinášíme reakce Jiřího Šimsy a dalších přispěvatelů.

 

Drobní dárci už nemají další peníze

rozhovor s Igorem Klimešem, povodňovým koordinátorem Člověka v tísni

Není snadné být pastýř prasat (Adventní příběh)

Věřte mi, já o tom vím svoje. A zvlášť tady, v Gerase – mezi všemi těmi Izraelci, to není žádná legrace. Teda pasení samo o sobě není až takový problém. I Izraelci odjakživa pásli svoje stáda – ovce, kozy, krávy. Tak to prý dělali od nepaměti i jejich předkové. Adamův syn Ábel, praotec Abraham, Mojžíš a všichni ostatní.

Syndikovat obsah