Karfiol zůstal stát na střeše nemocnice,
kde jednou zemřeme, kam jednou půjdem spat.
Až pro nás v kostele zažehnou bílé svíce,
bude se zpívati, varhany budou hrát.
Poupě se usmívá jak Amelie z vany.
když na skle zrcadla se sráží její dech.
Adeline přichází a stoupá po schodech.
Adeline přichází,já jsem jí poslal péra,
Klementu Bochořákovi
Když člověk po práci zapálí cigaretu
úlevný lehký smích se vkrádá do údů.
Úlevný lehký smích, a kuřák dává světu
přiznání dobrých chvil, dobrého osudu.
Zpívající stolaři hromadí hobliny
hoblinu za hoblinou
mladý Kristus pozoruje svého pěstouna
mladý Kristus zná už celý Nazaret
všecky sousedy i za hranicemi Galileje
v teplé židovské Palestině kde se básní hebrejsky.
(Pomocná škola Bixley, 1979)
Ivan Blatný