Pro homine 2020 / Hospodin a oheň
Pro starověkého člověka platily za nejběžnější symboly zmaru voda a oheň. Tuto roli si podržely i v mýtopoetické licenci biblických vyprávění, zejména těch, která zvěstují Hospodinův soud.
Pro starověkého člověka platily za nejběžnější symboly zmaru voda a oheň. Tuto roli si podržely i v mýtopoetické licenci biblických vyprávění, zejména těch, která zvěstují Hospodinův soud.
Člověk nemusí být zrovna astronom, aby si všiml, jak na noční obloze měsíc jednou „dobývá“ k úplňku, jindy zase „couvá“, až se v novu lidskému oku ztratí docela.
„Ustavičně putuješ nebesy, / den co den přecházíš nad širou zemí. / … / Tvé paprsky proniknou až v místa skrytá, / v záři tvého vzcházení jsou vidět skutky člověka. / … / Skláníš se nad horstvy, zemi obzíráš, / všechny země zprostřed nebes vážíš …“ Slova tohoto žalmu v Bibli nenajdeme. Jde o úryvek z babylónského hymnu na slunečního boha Šamaše (BWL, HymŠ ř. 27–28, 9–10 a 21–22).
Nejzavilejším konkurentem víry v jediného Boha Izraele byl ve starozákonních dobách bezpochyby kult Baala – syropalestinského boha deště a větrné smršti, strůjce blesků a hromů.
„Nebeskost“ přitahovala náboženskou obrazivost odnepaměti.
Mt 7,21–23
Hra hodná hraní Text: 1. Korintským 9,22–27
„Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.
Kromě etiky individuální, interpersonální a sociální se biblické mudrosloví v posledku soustřeďuje také na etiku náboženskou sui generis. Tedy na promýšlení otázky, jak se člověk může či má vztahovat k Bohu.
Před časem jsme uvedli, že biblická tradice učinila patronem staroizraelských filosofů krále Šalomouna. Nyní dodejme, že nebyl sám: kniha Přísloví zmiňuje v podobné roli i další panovníky: starozákonního Chizkijáše (Př 25,1) či exotického Lemúela (Př 31,1).