Co stop je na sněhu,
je jak bičovaný,
od břehu do břehu
jsou lány samé rány.
Sníh, krev a holé hrudy,
i kamení krev pije,
jak prázdný kraj, jak rudý,
plátno Arimatie.
Smrt v Ramě a trny zimy
trhají andělé.
Co s ní, co s nalitými
prsy Rachele?
Večer tajemný a teplý
jako přiblížení milostných dvou tváří.
Večer jako tichá hora hroznů.
Vinice voněly mořem a moře vinicemi,
vlny planuly jako moře modrých hroznů.
Hebký popel země zavitými růžemi smokví
byl obsypán.
Večer jako vůně medu
jako prales myrt.
A nad mnou veliké červené krůpěje v marhaníku,
těžké slzy radosti a lásky.
Kdo chodí tmami,
napřáhne dlaně.
Strom v cestě mámí,
zkrvácí skráně.
Čí stín jde s námi
za rány dlaně?
Cest cíl neznámý
chce peníz daně.
Strom neuhýbá
a neposvítí.
Strom, černá ryba
v mraku síti.
Strom mezi stíny
a země pustá.
Kdy luny a viny
zahoří ústa?