***
Neposílá pro mne labuť ve snu?
Neposílá loďku nebo prám?
Před dvaceti lety v časném březnu
přísahal mi, že ho čekat mám.
Před dvaceti lety v časném březnu
přísahal, že dálku jako pták
přeletím a v jeho náruč klesnu,
že oklamu smrt i černý mrak.
Ještě k němu hlavu přivinout chci,
ještě znám ten úsměv prchavý ...
* * *
Čím slabší hlas, tím silnější mám vůli.
Bez lásky život snadnější se stal.
Vysoké nebe horské větry vzduly,
mé myšlenky jsou čistší nad křišťál.
Má nespavost teď u vyhaslých krbů
přistihla jiné a zlé trápí je.
Už nemyslím tak často na záhubu
pod jataganem věžní rafije.
Jak anděl, jenž křídly zčeřil vodu,
vzhédls na mě a já ve zmatku
dala jsem ti dárek za svobodu,
prstýnek na věčnou památku.
Můj ruměnec, chorobný žár studu,
uhasila zbožná pokora.
Až do smrti v paměti mít budu
smutek severského února.
Carské Selo, 1916
Anna Achmatovová
(přeložila Hana Vrbová)