Tato sebevědomá slova mají v některých evropských zemích nádech jen zbožného přání. V dnešním Bělorusku rozhodně. Na přelomu května a června si to skupina pracovníků a členů představenstva střediska Diakonie ČCE v Myslibořicích mohla ověřit na vlastní kůži.
(ad: Křesťanské apokryfy čili zábavné neužitečnosti – Protestant 4/2004)
první čtení: Mt 5,1–12
text kázání: Ž 128
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách! Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře. Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
Čtení: Ga 5,13–25
Text: Mk 2,23–28
Miloš Rejchrt rezignoval na členství v Radě ČT. Pochopil jsem tento krok jako projev zásadního nesouhlasu s jednáním rady. Pro mě osobně to byl jasný signál, který mi umožnil orientovat se v krizi kolem ČT již od samých nepříliš jasných počátků. Zároveň mi však nad tímto krokem vyvstává otázka: nakolik je žádoucí, aby lidé, kteří s jednáním jakéhokoli podobného grémia nesouhlasí, odstupovali?
Co Český bratr otiskl
Kdy je naše kázání křesťanské? Jenom, když výslovně zazní jméno Ježíš a titul Kristus? Podstatnou a zásadní otázku vznesl v Protestantu 4/06 Aleš Wrana. Zastává názor, že nestačí jen mluvit o Bohu, ale je vždy nutno mluvit (kázat) explicitně o Ježíši Kristu. Omlouvám se předem, pokud překrucuji hlavní smysl jeho článku, ale tak jsem jej pochopil.
Čtení: 2. Timoteovi 1,7–10 Text: Pláč 3,22–26
2Tm 1,7–10
Čtyři pohledy na nasycení zástupu
Text Mk 8,1–10
Čtení Ex 16,1–4.14–18
Text Mk 8,1–10