Brexitáři v Anglii
V mnoha Britech, a zvláště ve vládnoucích vrstvách, žijí vzpomínky imperiální slávy, kdy vliv „Velké“ Británie zasahoval do všech koutů světa. Jen s obtížemi se brání pocitu nadřazenosti. Ten neproduktivně přiživuje pocit vůdčího postavení ve společenství zemí Commonwealthu.
Od přímočaré solidarity s Evropou odvádí pozornost ostrovní oddělenost. Evropa je běžně zmiňována jako sestava zemí ležících za Kanálem: My jsme tady, tam jsou oni.
V dnešní situaci u mnohých dochází k vyprázdnění zbytků solidarity se zeměmi Evropy. U některých hraje roli také uspokojení z vize soběstačnosti (příkladem politických představitelů tohoto typu jsou například Nigel Farrage, Boris Johnston a další).
Poukazování na potřebu společných postupů a doplňování v rozmanitých otázkách světové politiky (dnes zvláště bezpečnosti), hospodářství a mnohých dalších naráží na zmíněné sebevědomí soběstačnosti, které přiživuje také prožitá historie. Mezi nimi v moderní době například zjednodušené tvrzení, že „my jediní jsme zastavili Hitlerův postup, a tak si stačíme i dnes. Právem se s námi počítá jako se světovou velmocí.“ Jsem přesvědčen, že to je klam, ale jak o tom Brity přesvědčit? Dnes tomu nenasvědčuje téměř nic.
Skličující je zřetelná deformace a zneužití demokracie jako nástroje vedení, či spíše ovládání populace. Pozorovatel může zřetelně vnímat, jak je parlament stravován střetáváním dvou dominujících stran o vedení země. Vedení království tak, aby korespondovalo s každodenním úsilím o skládání účtů či dokonce být vydán druhým v poslání a službě, se zcela vytrácí. Falešné informace (fake news) nepřicházejí jen zvenčí. Naopak se zdá, že zvláště dnes přicházejí od různých jednotlivců a skupin zevnitř.
Myšlence odchodu z evropského společenství značně napomáhá dlouhodobá zkušenost s imigrací. Jedním příkladem dneška je „Windrush“: Po válce byli Jamajčané naverbováni na podřadnou práci. Ještě po mnoha letech vnímají, že nebyli přijati. Dnes se jich vláda chce zbavit. Podobně hrozí deportace mnohým dalším, například také Evropanům. Argumentace se převážně a zcela bezpečně otáčí kolem otázek týkajících se domácího voličstva, tak jako i u nás. To je markantní projev zřetelné soběstřednosti a národní zahleděnosti do sebe.
Zajímavé je sledovat, jak angličtina, dnešní lingua franca, dominující při jednáních v Evropském parlamentu i v Evropské komisi, může svádět rodilé anglicky mluvící k pocitu nadřazenosti.
Co Skotsko?
Velikostí odpovídá Dánsku či Slovensku, tvoří jen desetinu populace Anglie. Takže skotské žehrání, že se na ně zapomíná, není přirozeně věcné vzhledem k velikosti a také vlivu. Proto však nemá příležitost žít v iluzi velikosti, která často stravuje velké národy světa. Tak jako my a Slováci, Dánové a další, jsou Skoti „odsouzeni“ k hledání smyslu své existence a otázkám, k čemu tu jsme.
Tři sta let dominance Anglie vytvořilo situaci, kdy Skoti odstupují od nekritického přijímání toho, co přichází z parlamentu v londýnském Westminsteru, to znamená rozhodování o nás bez nás v rozhodujících otázkách týkajících se i Skotska.
Skotsko zaujímá jednoznačně odmítavý postoj k nukleárnímu odstrašovacímu prostředku Trident – na jehož údržbu má britské ministerstvo obrany v rozpočtu na rok 2020/21 téměř 40 miliard britských liber (které chybí jinde). Tento postoj zřejmě plyne z toho, že Skotsko netrpí chronickou nemocí vypjatých imperiálních choutek a k takovému principiálnímu postoji po desetiletí jednoznačně přispívaly křesťanské církve. Navíc je základna Tridentu umístěna ve skotských vodách.
Staletí života v obtížnějších přírodních i společenských podmínkách zamezilo většímu rozdělení společnosti na bohaté a chudé. Proto také nevznikla elitní vrstva politiků a vůdců, kteří by měli obtíže vidět člověka na ulici.
Skotský parlament a vláda, jen s částečnou pravomocí, může a má více předpokladů k tomu, usilovat o osobité skotské otázky a výhledy. Z toho je možné vypozorovat více péče o ty, kteří nedostačují, neumějí žít v dnešním světě, anebo se odlišují.
Hlasování o Brexitu ukázalo, že Skotsko stojí o setrvání ve spolku evropských států. Skotsko chápe Evropské společenství jako společný úkol, projev vzájemné solidarity a také zaštítění a pomoc.
květen 2019