Život nelze užitečně naplnit tlučením křídly o mříže klece. Ani nárokováním odpovědí na marné otázky. A protože každý život má svůj úděl a kříž, kdo se chce dostat dál, musí je nakonec poslušně přijmout. Protože jen tím je překročí.
Virtuální Janinka měla možnost stát se zakyslou starou pannou. Svůj úděl překročila tím, že jej poslušně přijala. Jako od Pána Boha, – a již byl od kohokoliv. Odpoutala se od svého „já“ a právem se stala broučkovskou prorokyní. Zda byl naproti tomu někým pro své románové spoluhráče literární Švejk, zdá se mi sporné. Ale ani Ježíš o svůj kříž nezakopával. Poslušně jej „přijal na se“ (i jemu ovšem chybí argumentace!) a nedomohl se ani odpovědi na své „proč?“.
V tom je, myslím, kus trvalého broučkovského poselství. Které má své biblické opodstatnění, i když je předáváno příkladmo a bez teologicko-filosofické argumentace. Se skutečným údělem se doopravdy vyrovnám jen tím, že jej poslušně přijmu. Jako od Pána Boha.