28. říjen, 17. listopad, 10. prosinec

V Souvislostech (2. 11. – ČT 2) se Jan Pokorný i Martin Škabraha se shodli na tom, že volby dnes nelze vyhrát programem T. G. Masaryka, byť z české otázky učinil otázku světovou. Dnes prý nelze z české minulosti vytáhnout náboženské postavy typu Jana Husa a odkazem na jejich příkladné aktivity obnovit důvěru společnosti v demokratické principy. Nicméně oslavy 28. října 2016 na Staroměstském náměstí naznačily, že Masarykův program demokratizace společnosti z 18. října 1918, byť dnes již pro většinu téměř neznámý, aktuální je. Masaryk totiž oslovil československý lid jako národ Komenského, který má navázat (1.) na demokratické principy americké republiky z roku 1776, (2.) na proslovy Abrahama Lincolna, v nichž tvrdě odmítl nedůstojnost otroctví a poddanství, (3.) se přihlásil k ideálům francouzské Deklarace práv člověka a občana (1789). Nepovažoval je za zastaralé dokumenty. Masaryk navázal na to, na co jiní rakousko-uherští státníci naprosto zapomněli.

Na Staroměstském náměstí roku 2016 díky Petru Pithartovi, Daně Němcové zaznělo pár myšlenek z Masarykova proslovu k 10. výročí založení republiky. Daniel Hermann z české historie připomenul právě Jana Husa jako etické mementum. Mohl-li mít on kdysi rovnou páteř a zasazoval se o důstojnost druhých, tak proč bychom nemohli my dnes mít rovnou páteř, nebude-li nás to stát tolik, jako středověkého Jana Husa.

V intenci Masarykova odkazu se odehrálo vyznamenání Jiřího Bradyho, kvůli němuž se zřejmě shromáždilo kolem 15 tisíc účastníků, aby podpořili nápravu toho, co president Zeman pokazil svou neomaleností. Také desetitisíce on-line internetových účastníků stvrdilo, že ze sebe konečně setřásáme pubertální sportovní „vlastenectví“ typu „Kdo neskáče, není Čech“, podporované některými nabubřelými politiky.

17. listopad se stal mnohohlasým pokračováním oslav kulturní i duchovní samostatnosti, a to v mnoha městech, nejen v Praze. Řečníci zatím plně nerozehráli všechny ideové rejstříky. Vizí, které by táhly, bylo poskrovnu. Převažovala však důvěra v demokratické principy – na Albertově, i na Václavském náměstí, v Brně i v jiných městech.

Ke dni lidských práv 10. 12., který kdysi byl v kalendáři zapsán mezi významnými dny, bychom si měli přát, aby lidská práva nebyla v naší zemi oklešťována. Nedůstojně by ponížilo mnohé, kdybychom do ústavy vepsali národnostní princip občanství, jak bohužel navrhuje profesor práv Aleš Gerloch. Rázem bychom se stali privilegovanými na úkor druhých. V roce 1960 zakódovali komunističtí zákonodárci do ústavy druhořadost všech, kdo nebyli komunisty a stejného světonázoru jako oni. Podobně bychom omotali kolem naší země ostnatý drát diskriminačních zákonů, pokud bychom jimi chtěli znepřístupnit naši zemi pro uprchlíky, jak bohužel navrhuje poslanec Jeroným Tejc. Podporou obou návrhů bychom šli proti duchu Všeobecné deklarace lidských práv, která vznikla jako pomoc lidem sužovaným po šest let téměř všudypřítomnou válkou. Nejen mnohé mezinárodní deklarace, ale též na evangelijní etice postavené Masarykovy „Ideály humanitní“ a též jeho „Prohlášení nezávislosti československé republiky“ nás zavazují k odmítnutí diskriminujících opatření všeho druhu. Máme dostatečně dlouhou tradici demokracie i srozumitelně vyjádřené křesťanské hodnoty pro sekulárního i náboženského člověka dneška.